Beroun
Beroun
19 000 obyvatel
Královské město Beroun, z jehož bran vede cesta za poznáním Českého krasu a Křivoklátska, leží nedaleko Prahy na obchodní spojnici našeho hlavního města se západní částí republiky a Německem. Starou obchodní stezku nahradila dnes dálnice D5 a železniční trať spojující město s Prahou, Plzní či Rakovníkem. Dnešní Beroun, která má téměř 18 000 obyvatel, je kulturním, správním a průmyslovým centrem regionu. Na Husově náměstí je Městské informační centrum, kde můžete získat potřebné informace o památkách, kulturních a společenských akcích, vlakovém či autobusovém spojení, vstupenky atd.
Královské město Beroun ležící na soutoku řek Berounky a Litavky láká k návštěvě nejen svými historickými památkami a bohatou kulturní a sportovní nabídkou, nýbrž i svým překrásným okolím. Je východiskem do dvou chráněných krajinných oblastí - Českého krasu a Křivoklátska. V oblasti, která byla osídlena již od pravěku, vznikla ve třináctém století při brodu přes řeku Mži (Berounku) osada. Procházela jí významná obchodní stezka vedoucí z Prahy do Plzně a dále do Bavor. První písemnou zprávu o městě nacházíme v listině Přemysla Otakara II. z roku 1265.
Latinský název Verona byl do němčiny překládán jako Bern, do češtiny jako Berona, Berún a Beroun. Město však brzy zpustlo a musilo být znovu vybudováno za vlády Václava II. Byly založeny nové hradby a ochozy a byl založen i klášter dominikánů. V roce 1303 udělil panovník Berounu majestát, podle něhož se město mohlo spravovat právem Starého Města pražského.
Doba Karla IV. znamenala dobu rozkvětu města a jeho řemesel. Naši předkové byli proslavení hrnčíři, soukeníci, sladovníci, vinaři a pivovarníci. Ve městě žilo i německé obyvatelsvo, které se v době husitských válek soustřeďovalo okolo dominikánského kláštera a stálo na straně císaře Zikmunda. Žižka však Beroun v roce 1421 dobyl, dominikánský klášter zbořil a nepřátele kalicha dal upálit. Město se poté přiklonilo k husitskému bratrství.
Za Jiřího z Poděbrad stáli Berounští na straně nového krále a pomáhali mu i vojensky. Největšího rozkvětu dosáhl Beroun za vlády Vladislava Jagellonského. Zhoubně působily na rozvoj města požáry, při nichž padla za oběť často většina domů. Ani povodně a epidemie či válečné drancování se Berounu nevyhnuly. Avšak lidé díky své houževnatosti vždy znovu své město dovedli oživit a obnovit jeho slávu.
Teprve od poloviny 18. století se město pozvolna zotavuje a vyvíjí do dnešní podoby. Je tu založena škola, městem projíždějící významné cizí návštěvy, vznikají také spolky, v roce 1862 je uvedena do provozu železnice Praha - Plzeň, počet obyvatel roste, Beroun se stává centrem oblasti. Na konci 19. století se rozvíjí průmysl typický pro tuto oblast - železářství, cementářství a vápenictví.